Jaká jsi?

Lásko, jaká jsi?

Bledá jak měsíc

v bílém světle zasněžené noci

rosteš do krásy

pomíjivá jak křídla jepic 

Tady a teď genius loci

dýchá s námi

neprozradí naše skrýše

vede nás pustinami

a budoucnost se právě píše...

Na sklonku léta

 

Na sklonku babího léta

letadla jako stříbrné vážky 

do modrého mikrosvěta

mých očí a do drážky 

gramofonové desky oblohy 

vpisují vzkazy vlastními těly

v zahradě motají se pod nohy

v kvetoucích levandulích včely

odpolednem rozezní se nespočet strun

život má krásný povrchový šum...

Na sklonku dne

 

Hvězdy vetkané do oblohy jak slzy

co k ránu s deštěm spadnou k zemi

každý den bez Tebe mne mrzí

Má lásko... stýská se mi...

Na mostě

Skoč a já skočím, spolu jsme svázaní

nestůjme dlouho na Mostě váhání

Skoč, tma spolkne obzor co nevidět

obzor je pryč... u Tebe začíná můj svět...

Leje

 

Leje.. 

... na zkřehlé prsty ve Tvé dlani vzpomínám

na naši klouzačku a sněhovou krásu

ze šumění deště se tiše ozývá

šplouchání vesel ztraceného času

Deštivá noc

 

Zadíváš se mi do očí

vyplují z nich vzpomínky jako andělé

zase mě svíráš v náruči

cítím se šťastně, trochu nesměle

Tato noc zvláštní je a nádherná

princeznu z pohádky jsi ve mně oživil

venku zní déšť, houpe se lucerna

jako loď, zakotvená loď těchto chvil

Letní večer

 

Navečer v pozdním létě

jsem seděla na břehu rybníka 

všechny barvy měl svět na paletě

čas pomalu, něžně, utíkal

na hladině vážky tančily bolera

za šumění vánku, jež vtékalo do uší

a slunce jak medová poleva

leželo na všem... i na duši