tamtamy

Do oken bubnuje déšť
zní jako tiché tamtamy
Jsi v mých snech, kamkoli jdeš
a naše sny jsou protkány...

Pozdě

 

S nocí vítr nabírá na síle
právě tak, jako můj cit
jak moje láska blíží se do cíle
je pozdě... nic nejde zastavit

Jarní

Andělé bývají v rozverné náladě
poránu od rtů jde jim ještě pára
však pampelišly v zahradě
jsou zlatýma očima jara...

Otisky

Nemůžu spát a dopočítat se beránků

nořím se zpátky do těch časů

kdy svými prsty bloudíš ze spánku

v záplavě mých světlých vlasů...

A zase cítím každý dotek

jako bys právě tady stál

tvář z rozmazaných fotek

čas vepsal mi a fotky vymazal

Tvé rysy do duše jsou ostře vryté

mé srdce uloupil´s jak něžný dareba

už nezbývají kousky nedobyté

vybledlých fotek netřeba

(Pozn. tato báseň ležela v šuplíku tak dlouho, že už ani nevím, jestli je vlastně moje)

Letní odpoledne

 

Mraky jsou z cukru - moučky
jak ovce tvoří nadýchané hloučky
pak přesypou se jako hodiny -
změní se ve veselé delfíny

a někde vysoko, vysoko nad námi
moře modré, až voní chrpami
na patře jemná chuť tramínu
letadly vyjeté koleje v akvamarínu...

Linka snů

 

Scházím se s Tebou ve spánku

čekáváš na mě na konečné

na lince snů.. můj beránku

polibek, pak jdeme společně

malovat na plátno noci 

štětcem z vlasatých hvězd

zažívat zase ten pocit

nechat se Tebou vést

vedeš mě jako princeznu

po naší tenké lince snů...

Vzkaz rytíři

Když někdy zraňuji Tě slovy

aniž bych chtěla, stále víc a víc

svou bolest často nevypovím

Ty... ve dveřích stojíš s náručí slunečnic

Obejmeš mě, když je mi v srdci chladno

zase mě důvěře naučíš

když mám strach postavit se na dno

na břeh mě neseš v náruči...