Někdy se ptám

 

Jsem ta, která neutíká z boje

a někdy se ptám

jestli Tvé srdce bije tak rychle jako moje 

když potichu šeptám

své "miluji Tě"...

Někdy se ptám, když moje oči odráží se ve Tvých

když mám svou ruku v Tvojí ruce

jaké by bylo vrátit bezstarostné dětství

mít zase nezraněná srdce

jak malé dítě...

Zloději

Tvé oči - zloději - ovládají um

kdykoliv spočinou na mých rtech

hravě mě oloupí o můj dech 

snadno mě připraví o rozum

V takovém pohledu tuším

a nic jiného nevnímám

že nehledíš na mě očima

díváš se na mě svou duší

Nádraží

 

Po kolejích dojít jen co noha nohu mine

na malé venkovské nádraží, voní loučením 

všechen čas tady jak mraky plyne

horký dech slunce cítit na pažích

usednout do stínu starého ořechu

nechat svět za zády a prstem kreslit do oblak

poslouchat léto, poslouchat bez dechu

dnes nechat odjet vlak...

Tramvaj č.22

 

V tramvaji číslo 22 tiše sněží

je večer, svátek Kateřin

řidič se těší do peřin

beze slov volá na čtyřspřeží

třpytivé vločky zvolna tají

na řasách cestujících

na zrůžovělých lících

vysoké dámy s hranostaji

za okny v svitu měsíce siluety věží

a v tramvaji číslo 22 tiše sněží...

Překročit řeku

Řeka času mezi námi

mezi námi dva životy

melodie za řasami

neohlíží se na noty

zní nekonečnou touhou

být s Tebou na věky věků 

mé srdce míří dlouho 

překročit tu řeku...

Jít

 

Vůně jak prsty do vzduchu se vplétá

v trávě si tiše povídají brouci
na louce kolem rosa rozesetá

pokaždé pohled dech beroucí

Vykasat sukni a bosá jen tak jít

až někam na druhý konec světa
a nebo prostě jenom vyrazit 

za Tebou doprostřed loňského léta...

Pod povrchem

 

Rozčísnu hladinu - vhodím kamínek

zmizí hned na dně hladkých vod

zaslechnu tichý šramot vzpomínek

které se hlásí o život

Pod kůrou stromů proudí míza

myšlenky skryté pod povrchem slov 

v myšlenkách láska - síla ryzá

naše sny nevetkané do osnov

Pod sněhem zkřehlá půda čerpá sílu

z hlubin zakrytých vloček třpytem

a vesmír probouzí v každém bez rozdílů

pod povrchem myšlenek poklady skryté