Tramvaj č.22

 

V tramvaji číslo 22 tiše sněží

je večer, svátek Kateřin

řidič se těší do peřin

beze slov volá na čtyřspřeží

třpytivé vločky zvolna tají

na řasách cestujících

na zrůžovělých lících

vysoké dámy s hranostaji

za okny v svitu měsíce siluety věží

a v tramvaji číslo 22 tiše sněží...

Překročit řeku

Řeka času mezi námi

mezi námi dva životy

melodie za řasami

neohlíží se na noty

zní nekonečnou touhou

být s Tebou na věky věků 

mé srdce míří dlouho 

překročit tu řeku...

Jít

 

Vůně jak prsty do vzduchu se vplétá

v trávě si tiše povídají brouci
na louce kolem rosa rozesetá

pokaždé pohled dech beroucí

Vykasat sukni a bosá jen tak jít

až někam na druhý konec světa
a nebo prostě jenom vyrazit 

za Tebou doprostřed loňského léta...

Pod povrchem

 

Rozčísnu hladinu - vhodím kamínek

zmizí hned na dně hladkých vod

zaslechnu tichý šramot vzpomínek

které se hlásí o život

Pod kůrou stromů proudí míza

myšlenky skryté pod povrchem slov 

v myšlenkách láska - síla ryzá

naše sny nevetkané do osnov

Pod sněhem zkřehlá půda čerpá sílu

z hlubin zakrytých vloček třpytem

a vesmír probouzí v každém bez rozdílů

pod povrchem myšlenek poklady skryté

Pohádky

 

Příběhům o dobrém a zlém

se říká dětské pohádky

o rusalkách pod jezem

o šatech pro princezny z látky

jiskřivé jak obloha plná hvězd

či vílách v sukni z okvětí
osudy necháme se nést

pohádky jsou k uspávání - pro děti

k poznání, co smutné je, co veselé

snad jsou tu, aby probudily dospělé...

Řeč

 

Naše řeč vymyšlená

jen pro dnešní noc

jsem jako dítě, jsem žena

chci víc, chci moc

Dýchat pro někoho

nebýt dokonalou

Tou řečí říkat mnoho 

a mluvit přitom málo

Ve snu

 

Usínám. Na příkrém břehu snů

cosi mne uchopí, náhle vzlétám

a ještě nevím, co dnes naleznu

obloha souhvězdími poseta

Sny jsou částí životů, částí nás 

doba, kdy vidíme vůně a tóny

kdy nemají nad námi moc ani čas 

ani přírodní či lidské zákony