Čekání

Vidíš? Na oknech stopy deště
šeptej mi do uší
šeptej mi ještě
co nahlas se říkat nesluší

Buď blízko mě, pryč od zlého
tak láskou zkrášlíme si asi
každý den dlouhého
čekání na lepší časy

Provazochodec

Paprsky slunce hladí tašky na střechách
hledám Tvůj úsměv na protějším chodníku
kolemjdoucí vnímám v jejich stínohrách
na zdech domů, kluk odnaproti bere za kliku

Vyčkám a až se Tvoje oči střetnou s mými
najednou nad silnicí vzduchem klene se
neviditelné lano, září barvami duhovými
provazochodec po tom mostě přinese

pro mě dopis. Já ani číst ho nemusím
máš v očích úsměv, co je v nich psáno, vím...

Loďka

Měsíc je loďka v oceánu nebe
za nocí vplouvá do mých snů
hvězdy tam vpustí jen jeho a Tebe
stráží jak včely na česnu

Noc trpělivě souhvězdí rozkresluje
Měsíc je loďka v oceánu
mezi hvězdami černí nebe pluje
jako Ty ze snů zmizí k ránu

Osudy

Tolik dlouhých let žijeme každý sám
naše srdce jsou zavřená v maringotkách
osudů a snad, až jednou hvězdy spočítám
až spočítám je všechny, smím se s Tebou potkat

Zahrada

Noc šelma je a já návnada
pojď blíž a sám tu raději nestůj
Co za lubem má, to je záhada
soumrak zvolna kráčí k městu

a nad střechami slunce zapadá
smířeně, tiše, bez protestů
Má duše je rajská zahrada
pojď, ukážu Ti cestu...

Návraty

Polibek začíná pohledem do očí
pod oknem v ulici nechal jsi mě stát
láska Tě nosí na křídlech, někdy Tě zaskočí
život jde dál, kdo pomýšlí na návrat?

Vše je jak včera - snad zastavil se svět
stojím tu pod oknem, vidím Tě dál
na mě se usmívat, ptáš se, co budeš smět
Tvé tajné kouzlo čas neodvál

Jsi tady a slova jsou zbytečná
důvěrně známý, a přece trochu cizí
když láska je pravá a skutečná
když silná je v srdci, tak nikdy nezmizí

Hlava v oblacích

Sním si,
že stojíš na zápraží
s důvěrou padám
do objetí Tvých paží
tisíce plánů spřádám

jsou po lístkách posbírané
z louky vlčích máků
moje sny zachumlané
v kanafasu oblaků...