Provazochodec

Paprsky slunce hladí tašky na střechách
hledám Tvůj úsměv na protějším chodníku
kolemjdoucí vnímám v jejich stínohrách
na zdech domů, kluk odnaproti bere za kliku

Vyčkám a až se Tvoje oči střetnou s mými
najednou nad silnicí vzduchem klene se
neviditelné lano, září barvami duhovými
provazochodec po tom mostě přinese

pro mě dopis. Já ani číst ho nemusím
máš v očích úsměv, co je v nich psáno, vím...

Loďka

Měsíc je loďka v oceánu nebe
za nocí vplouvá do mých snů
hvězdy tam vpustí jen jeho a Tebe
stráží jak včely na česnu

Noc trpělivě souhvězdí rozkresluje
Měsíc je loďka v oceánu
mezi hvězdami černí nebe pluje
jako Ty ze snů zmizí k ránu

Osudy

Tolik dlouhých let žijeme každý sám
naše srdce jsou zavřená v maringotkách
osudů a snad, až jednou hvězdy spočítám
až spočítám je všechny, smím se s Tebou potkat

Zahrada

Noc šelma je a já návnada
pojď blíž a sám tu raději nestůj
Co za lubem má, to je záhada
soumrak zvolna kráčí k městu

a nad střechami slunce zapadá
smířeně, tiše, bez protestů
Má duše je rajská zahrada
pojď, ukážu Ti cestu...

Návraty

Polibek začíná pohledem do očí
pod oknem v ulici nechal jsi mě stát
láska Tě nosí na křídlech, někdy Tě zaskočí
život jde dál, kdo pomýšlí na návrat?

Vše je jak včera - snad zastavil se svět
stojím tu pod oknem, vidím Tě dál
na mě se usmívat, ptáš se, co budeš smět
Tvé tajné kouzlo čas neodvál

Jsi tady a slova jsou zbytečná
důvěrně známý, a přece trochu cizí
když láska je pravá a skutečná
když silná je v srdci, tak nikdy nezmizí

Hlava v oblacích

Sním si,
že stojíš na zápraží
s důvěrou padám
do objetí Tvých paží
tisíce plánů spřádám

jsou po lístkách posbírané
z louky vlčích máků
moje sny zachumlané
v kanafasu oblaků...

Ptáš se, co chtěla bych pod stromeček?

Výlet, třeba jen na otočku
třpytivou sněhovou vločku
vůni dálek a atmosféru starých časů
v krabičce od zápalek pramínek Tvých vlasů
úsměv, co každý den mi zkrášlí
a ... prosím, převaž mi to mašlí...