Karamely

Znám všechny Tvé pihy zpaměti
svit ve Tvých očích, když jsi šťastný
šeptej mi pohádku před spaním jako dítěti
o lišce mazané všemi mastmi

O lišce, která plakala
když loučila se s Malým princem
bude už půlnoc bezmála
na nebi hvězdy - zlaté mince

Včerejšek odplouvá, aby se nevracel
kdybys mě zas někdy vidět chtěl
pozvi mě třeba jen na hrst karamel...

Konečky prstů

Ještě si, prosím, chvíli hraj
s pramenem mých vlasů
říkej, že existuje ráj
než vrátím se zas do nečasů

Na rozepjatých křídlech
navštiv mě s nocí a chvíli postůj
Tvůj život...  vzdálený, až tají se mi dech
dotýkám se jen konečky svých prstů...

Čtení

Na lavičce, když čtu si příběhy
po uši ponořená do něhy
čekám, až mi vyznáš lásku
do otevřené knížky vložíš sedmikrásku

O pampeliškách

Když rozpustíš mi vlasy
jen přivřu víčka a za řasami
blýská se na lepší časy
své osudy splétáme si sami

v sladkém tušení skryté krásy
do tváře úsměv mi vplul
a trvá, hraje na přesčasy
v úsměvu smutek utonul

mé srdce hřeje se u Tebe na dlaních
v uších zní nejkrásnější hudba - Tvůj hlas a Tvůj smích

Slova poezie, poezie slov

Nejsem básník a ani filozof
snažím se čmárat slova poezie
málokdy kouzlo se v nich skryje
Ty však znáš dobře poezii slov

Stačí, když řekneš jednu větu
rázem dáš smysl mému světu

Příběhy

Píšu vzkaz prstem na špinavou výlohu
podívej nahoru na modrou oblohu
je plná čar, tak jako naše dlaně
za Tebou kráčím pomalu, odhodlaně

Občas v mém malém příběhu
srdce mi buší, přidávám do běhu
k němuž mě svádí, nutí
záblesky pocitů, drobná ohlédnutí

Vzpomínky, letmé pohledy
probouzím zapomenuté vůně
svět náhle přestává být šedý
někdy se krásně srdce rozestůně

k oblakům vystoupá vzducholodí
a velké příběhy z malých se rodí...

Nakreslené srdce

Všechny své slzy svážu do uzlíku
a hodím s nocí do plamene
až oprší naše srdce nakreslené
červenou křídou na chodníku