Večerní čtení

Bývá mi smutno, tak mě chraň.
Když s podzimem noc se dlouží,
na kůži cítit Tvou teplou dlaň
- jediné, po čem teď toužím.

Já za to na dobrou noc Ti budu číst
třeba povídky od Čechova.
Pokaždé usneš, než otočím třetí list...
Pro Tebe přečtu je ráda znova.

Večerní imprese

Křídel racků plachý šum
stříbřitá prška nad mořem
v srdci čirý nerozum
nesmělý měsíc tam nahoře
Na pláži spousta tajemných otisků
co divoký vítr vepsal do písku...

Poezie

Knoflíkovou dírkou v modré blůze
propadni do vesmíru mých pih
propadni kůži bílé jako sníh
jako já propadám poezii Tvé chůze

Uzel

Skrývá se často v mlze,
co jednou nastane
Rozetni gordický uzel,
ať uvnitř oheň zaplane,
jenž otevře v srdci bránu
ke všem ztraceným rájům...

Uprostřed

Uprostřed nočních můr trousících nicotu
které se vznáší nad oblouky našich životů
uprostřed mého věčného nepokoje
Dal jsi mi polibek... Teď já jsem Tvoje.

Zatímco Ty spíš

Chci políbit Tě vprostřed spánku
vkročit Ti do snů a obejmout Tě v nich
založit v knížce Tvoji rozečtenou stránku
na zádech prstem spojit souhvězdí z Tvých pih

Bajky

Můj děda večer na schůdcích u verandy
(podobných chvil dnes už je pomálu)
povídal bajky - maličké pilulky pravdy
balené v barevném cukrovém obalu...