Lilie

Pavouk si utkal pavučinu
před spaním z květů rosu upije
vše s něčím souvisí, má prapříčinu
snad také proto rozkvétají pavoučí lilie

Zázraky

Na počátku se děly zázraky....
Cvrček teď v trávě jímavě rapuje
vlaštovčí křídla šumí pod mraky
paměť dnes večer čaruje

Na počátku se děly zázraky
Vzbudily naše sny a potom naději
Nebe je vysoko, noc má své diváky
A naše zázraky se stále dějí....

Vlaštovky

Jen vlaštovky sličné smějí nést
tajemství, které jim teď svěřím
Vylétnou za Tebou proti proudu toku hvězd
Vydrž, já šifruji zprávu do jejich peří

Bitvy

Píšou mi z úřadu Osudu:
Jak prý zvládám svoji roli?
Tak říkám, aniž cti pozbudu,
že naše zápěstí jsou pevně svázaná,
že mnohá bitva do morku kostí bolí
i přes to, že je vyhraná.

Odjíždět

Odjíždět znamená vždycky trochu umřít
na každém místě, v každém okamžiku
zanechat otisk prstů.. rtů.. nechat tam cit
ve vzduchu trochu němých otazníků

Každý náš pohled.. úsměv... možná někde trhá ledy
na cizí kůži dotek naší kůže
v každém našem sbohem, v každém naposledy
zaséváme kousek naší duše

odjíždět znamená trochu umřít, ať nechceme, či chceme
odjíždět znamená trochu umřít vzhledem k tomu, co milujeme

Okamžiky...

Dál nebaví mě samota
s ozvěnou podobnou hlasu ze záznamníku.
Zmeškala jsem ze Tvého života
už příliš mnoho okamžiků

Přesto vím

Zavřu oči a jdu rovnou za nosem,
když Tvoje slova pálí jako chilli.
Přesto nějak vím, že právě já to jsem,
s kým Ty máš dojít k cíli...