Občas

Občas, když se mi stýská,
listuji zpátky Tvými zprávami.
Každá je mi tak blízká...
Dojdu až k těm, jež mě znovu omámí
a hledám každou pusu, co tam byla,
abych zas na chvíli.. uvěřila.

Na dálku

V sklenici jiskří rudé víno
otisky rtů kreslí obrazce
na kraji sklenky chlapec s okarínou
sedí a víly chytá do vlasce

Myšlenkou přebrodím světa kraj
pošlu tu nejkrásnější vílu
aby Ti uvařila horký čaj
a pohlazením vdechla sílu

Pouhým pohlazením v noční tmě
neb Tvoje polibky patří jenom mně

Posedlá

Kde jsi Ty, je nejmagičtější místo na Zemi
Zas tančím zahradou s rozpálenými tvářemi
Uprostřed ledna večerní vzduch voní létem
To jsem já! Posedlá Tebou! Posedlá světem!

Hádky

Jen srdce člověka zná vlastní hněv
V zrcadle Tvých očí spatřuji svoje hříchy
Stydím se, útočím, topím se v jejich tmě
Tak hádky vznikají - z pouhé pýchy

Vítr

Vítr přestal cuchat peří ptákům

přešel z fortissima do čerstvého vánku

s večerem prolistoval atlas mraků 

nechal jej otevřený u červánků

Panorama

Dívám se do neznáma,
do vlažné rozpité noční tuše
v dálce se rýsuje panorama
neobjeveného vesmíru Tvých tužeb

Sny

Co Tě znám, mezi mraky jak plachetnice plují sny
Jsou všude kolem a nádherně voní,
na louce v podobě zlata na stvolech divizny
Jak kapky deště třpytí se ve hřívách koní
Děkuji, že jsi, žes nikdy nepolevil
Není snů bez toho, kdo by je snil...