Pravda

Pravda je ve víně,
či v kávové sedlině..
Často však... koho by napadlo,
že trůní uprostřed.. jak včelí žihadlo...

Hádej a počítej v duchu do sta,
má pravda je velmi prostá
a sladká jako marmeláda -
pravda je, že Tě mám prostě ráda..

Zlatá rybka

Míváme strach setkat se s neznámem
Některých cest dlouho se zdráháme
V divokých vodách, když doplujem k pramenům
pár zlatých rybek snad naleznem v čeřenu

Tak často pluji proti proudu temných řek
v nichž voda chutná víc než trpce
hledám na věčnou bolest lék
hledám svou rybku radarem mého srdce

Chci

Jsou věci, o kterých se mluvit nesluší.
Kéž bys je cítil, kéž bys věděl...
V podobě větru chci šumět Ti do uší,
já - živel - učím se Tvojí abecedě...

Pak prstem mi shrneš vlasy z čela
a ve Tvých očích smím se navždy ztrácet.
Ty budeš vědět, na cokoliv jsem pomyslela..
každý Tvůj dotek chci Ti dvakrát vracet..

Souhvězdí Blíženců

Obloha těžkne hvězdami
a mnohé o nás jistě ví
hloubka té noci mne omámí
počkám, až se objeví
souhvězdí Blíženců nad Tvými rameny
Jsi srdci blízko.. přitom tak vzdálený

A v tichu vesmíru
slýchám to Blíženců tiché volání
spěchají, jsou s časem na štíru
na výpravě za poznáním
při plavbě za Zlatým rounem loď hrozí lehnout popelem
Astore, Poluxi sviťte mi svými hvězdami na čele

Až budu u cíle,
dejte mi znamení, pro mne už není cesta zpět
na cestě za pokladem odolám přesile
dřív nejsem připravena opustit tento svět

a kdyby přece jen, tak jednou v místech, kde to znáš,
pohlédni na nebe, najdi tam hvězdu.... a to budu já..

Zloba

Někdy se stane.. že náhle ztratím hlas...
když Tvoje zloba jak ledová sprcha
jak jehla do srdce mě bodne a zastaví se čas
a já mám strach, že nikdy nevyprchá
mám strach, že jediná Tvá věta
v tu chvíli předznamená konec světa..

Vana

Ležím si v peřinách a sním tiše
o vaně plné horké vody
Na jejím okraji dvě poloprázdné číše
hladina jen pro dobré lodivody

Když noc pak pozhasíná všechna světla
na nebi zčernalého blankytu
Slova, jež řekl jsi, bych nespočetla
Jsi zdrojem všech mých pocitů...

Chybíš mi

Chybíš mi
s Tvými myšlenkami něžnými
s tváří otlačenou od brýlí
se zlobou, která Tě vysílí
s tím vším, Lásko, chybíš mi