Přání dobrých nocí, měsíc, hvězdy a sny

Napiš mi, prosím, vzkaz na Měsíc.
Napiš jen "DOBROU NOC" a nic víc...
..............
Nebe dnes hvězdami se jenom hemží,
to nejsou hvězdy, ale hejno žluťásků.
Po Mléčné dráze pádím, ruce na otěžích,
tato noc stvořená je pro lásku
..............
Vlna se tříští o kamení,
hlasitě šumí na znamení,
že všechny kapky promění se
v něžné sny psané krasopisem.
..............
Po nebi putoval srpek měsíce,
nahnul se k oknu, zlehka zaťukal,
maličkou slzou uhasil plamen u svíce
a noční oblohou plul zase dál...
..............
Kdosi cvrnkl do kuličky slunce
a ona zapadla do důlku v oblacích
na hřebeni horu orazila zlatým puncem,
paprsky ztmavly v rudých náznacích
..............
Dotknu se Tvojí dlaně dlaní,
prsty se spolu náhle spletou,
do vlasů mrholí sny z hvězdných saní
zapřažených za kometou.
..............
Po nebi hvězdy se rozutekly,
pobledlý měsíc jenom žasne
ve tmě si svoje šaty svlékly
teď nahé září nocí a jsou krásné...
..............
Dnes v noci hvězdičky jak husy štěbetaly,
na jediném snu suchou nit nenechaly...
A tak, kdo dnešní noc o ně bude stát,
musí si trošičku vlhký sen nechat zdát..
..............
Kdo slyší šepot křídel andělských,
kdo zahlédl jej mezi šedivými dny,
jakoby jen vánek na něj dých..
Ten ví, že anděl nosí v srdci jeho sny
..............
Včera sny pro vás zvlhly deštěm,
podzimní počasí bývá tak nestále..
Suším je na šňůře, počkejte ještě,
kolíčky srovnám jak korále.
..............
Jak hvězdy třpytivé
budou mé sny, když lezu na kutě,
jak sněhové vločky jiskřivé,
jak hvězdy z per souhvězdí Labutě.
..............
Chytla jsem hvězdu - malou jen -
aby dnes zdál se mi něžný sen.
Sny jsou prý úkolem létavic.
Však otevřu dlaň a na ní - nic...
..............
Dosrkala jsem čaj s mátou,
dlaň mám ještě rozehřátou
Je hladký můj čajový hrnek
a jeho dno - bílý kruh - jak úplněk...

Nocí

Zchladit si horkou hlavu
srdce jako lávu
Ulicemi nočního města zpaměti.. ze zvyku
Přehlušit tíseň, pořádně osolit muziku

Pomalu potom zchladit lávu
Lehnout si, usnout, ráno vypít kávu
Hrníček hodit do zahrady na jinovatku bílou
a střepy srdce zkusit slepit - pokud něco zbylo...

Peřeje

V podzimních peřejích
milion kapek půvabu
To nejsou moje sny, co ke dnu se snášejí,
to jsou jen černá pírka čápa marabu.

Maják

Jednou, až jejich hvězda zhasne,
pak mořské víly promění se v pěnu.
Zůstanou pro svět i tak krásné..
navzdory tomu přesmutnému věnu

V podobný den duše námořníků dostávají křídla
a v hejnech racků křičí za zádí,
mávají perutěmi bílými jak křída,
před nebezpečím varují, či jenom v slaném větru dovádí

Jeden z těch racků nad mořem si nezakřičí,
jeden tu chybí, nikdo ho nechytí.
Místo něj - uprostřed vln se maják hrdě tyčí,
zažehnu uvnitř oheň a on se do tmy tiše rozsvítí...

S půlnocí

Lásko má jak mraky sivá,
ráda se na Tebe jenom tak dívám.
Lásko má - lilie bílá,
chtěla bych pro Tebe tančit jak víla.
Lásko má, čistá jak nebe,
pro Tebe hraju půlnoční reggae.
A když Tě navečer myšlenky zebou,
jen přivři víčka - já jsem s Tebou.

Sněží

Už zase hvězdy sněží,
každá z nich dokonalost sama,
každá je bíle svěží
skoro tak, jako moje máma.

Znovu a znovu lámu tuhy,
Ty už jsi daleko a dávno budeš spát...
Ať si to zkusí někdo druhý
na papír psát, že dávno skončil listopad.

Děti se ptají: "Kolik, kolik ještě dní?"
sněhový mech leží na horách,
večery začínají býti sváteční,
Vánoce okopávají práh...

Podzim

Těším se na sněžení listí,
co padá z dubů, z buků,
na první rozbřesk, rozednění,
na rána plná ptačích zvuků
na Tvoji tvář,
až moje řasy otevřou svá vrátka,
sluneční zář,
která je na podzim tak sladká.
....
S Tebou mám ráda
i studivý listopad.
Zima se nenápadně vkrádá,
to Tys mě učil mít ho rád.
...
Až objeví se v polích první sněhy
a ztuhlá zem se k spaní uloží,
otevřeš pro mě dlaně plné něhy,
oheň se v krbu teple rozhoří.
Budeme spolu čekat jaro
a každý rok se láskou prozlatí.
Můžem to rozjet plnou parou,
i kdyby chudí, budem bohatí...