Setkání

Hvězdy se setkaly a klábosí,
co které se dnes bude zdát. Utichnou až k ránu za rosy, na trojlístku si spočítám, jestli mě máš rád.

Jejich cinkání do uší
je tichoučké jako zpěv motýla, s večerem pohladí na duši,
když něha Tvá někam se ukryla.

Divoké husy

Když on a ona letí spolu,
stříbrné křídlo vedle křídla,
nedívají se na zem dolů
a prý se splní sny prýštící z nitra.

Pár divokých šedých husí
odlétá podzimní oblohou,
vyplnit jedno naše přání zkusí,
naše sny žít za nás však nemohou.

Pak z divokých hus v oblacích
zbude jen třpyt jejich peří.
Ony až s jarem se navrací.
Přinesou nové sny. Věřím...

Anděli

Myšlence zasuté v paměti se říká zapomnění
málem jsem zapomněla, jak zvolna plyne řeka
když někdo kdesi je, kdo za celý svět Tě nevymění
kdo v batohu Tvou víru nosí a když se zpozdíš, čeká

Jak pod křídly racků pod Tvou ochranou si plout
zahlédnout z pod mraků všechny světa krásy
pod hvězdným nebem Tě pevně obejmout
můj strážný anděli, můj anděli spásy...

Volavky popelavé

Bez Tvých slov se den vleče 

každá vteřina ze mě odplavuje cit
Tvůj pohled na duši mě svleče
v těch očích chtěla bych se utopit

Srdce hoří, krev se v žilách pění,
však příliš rychle vzplálo, pozdě hledat lék
a srdce doutná, pomalu se v popel mění
pak už jen vzlétne jako hejna šedých volavek

Pláč

Bezmocný pláč až do svítání
otisky na okenních sklech
hořící srdce v dlaních
Tvé jméno na mých rtech

Slzy hořké jak pelyněk
ze rtů Tě nesmývají
polykám ten divný lék
jed ze starých zašlých bájí

Pak, když slunce vejde tiše
neslyšně otevře oblohy vrátka
zhluboka připije mi z číše
básnířko bosá, na to jsi krátká...

Ostrovy

Lidská touha tiše proplouvá
mezi ostrovy lásky a míří k cíli.
Některý mine, jinde zacouvá,
tak šťastnou plavbu, moji milí!

Já tady jako pirát hladový
hledám svůj ostrov dosud spící.
Někdy mi štěstí nesou náhody
a směr určují lodě kličkující.

Teď stačí najít správný plánek,
na kterém z ostrovů je pravý dar.
Moře je nekonečno slánek
a vzácných perel je jen pár.

S pomocí @DrakulkaCZ

U krbu

Noci nenápadně přibývá,

měsíc se vypravil na potulku.

Pohladí hvězdy, pak jim zazpívá

a před spaním zapálí si lulku.

Ty zapal v krbu oheň, ať hoří
a přihoď ještě polínko,
budu dnes královnou sedmi moří,
sklouzne mi od šatů ramínko.

Pak cestou ve vlasech
vydáš se prsty na výpravu,
já poškrábu Tě na zádech,
už zase Tě mám plnou hlavu.