Zítra

Když k večeru se vracím domů,
mám na polštáři kopretiny
                                 zvlhlé od rosy.
Chci za ně poděkovat - nevím komu,
jenom vím, že dnes se romantika
                                          jaksi nenosí...

Když k večeru se vrátím domů,
jen tikot hodin a tiše spící
                                 klapky klavíru.
Rukou líně smetu na zem noty,
chci si být jistá, že v tichu neutonu,
v samotě svého bytu
                           ušitého na míru.

Projdu jím rychle do ložnice
                                 v očekávání,
však nad mým lůžkem s nebesy
bliká jen venku večernice,
                               svítí mi bíle do dlaní.

Na polštáři ani lístek jitrocele,
                               ani kvítek, ani blín.
Zapálím svíčku, vklouznu od postele
                                    a zachumlám se do peřin.
Odletím do krajiny snů,
do tmy se ze spánku budu usmívat
a v duchu šeptat: "zítra...
                              zítra.. snad..."

Ukradený čas

Má touha nezůstává skrytá,
já se pak často za to stydím
a vím, že nikdy nespočítám
východy slunce, které s Tebou neuvidím.

Náš společný život žijeme ve vteřinách,
skládáme ho jak stavebnici -
minutu k minutě, mé srdce ve výšinách
té věže rozhlíží se potisící..

a každá malá chvilka připadá mu jako věky,
když vyhlíží, zda už už k němu utíkáš,
však nevstoupíš dvakrát do stejné řeky
a zřejmě ani do stejného rybníka...

Když dlouho nejdeš, tiše váhám,
pak dojde mi, že Ty už ke mně neutíkáš,
že dáváš přednost jiným drahám,
že pro jiné svou duši svlíkáš.

Tak ještě chvilku žijem v ukradeném čase,
zmateně zkouším utéct všemi směry,
nejprve šeptám, pak ptám se polohlasem:
Jaký smysl má láska bez důvěry?

Vlna a oblázek

Za lodí čeří se voda. Odpočívám.
Mořem se brázda klikatí - je jako živá.
Na přídi vítr mi vlasy cuchá,
jsem prostovlasá, trochu prostoduchá.
...
Rozčísnu tělem chladnou hladinu,
roztoužená ji k sobě přivinu
hladkou jak samet, jako smetana.
Tiše se nořit do vln, být hýčkána...
....
Zatím na pobřeží... vlna hladí oblázek,
on jako já říká "Ano" na mnohé z jejích otázek.
Vlna na něj chvíli zprudka, chvíli něžně dýchá..
a kámen "Ach, ještě! Ještě!" - vzdychá...

Šeptej

Prší. Teď není slyšet.
Šeptej mi nějaká krásná slova,
říkej je Tiše..
navždy si budu pamatovat

Tvůj nádech před větou.
Záblesky ve Tvých očích.
Za okny slunečnice rozkvetou,
do klína se Ti jako kotě stočím.
..
Šeptej mi... cokoli
a řekni to teď, řekni to tady.
I když to později srdce zabolí,
načrtni směle vzdušné hrady.

Šeptej mi své tajné sny
a neříkej, že už musíš domů.
Příště už možná nebude kdy,
nebude proč.. nebude komu...

Paměť

Chtěla bych zůstat uzamčená za skleněnou stěnou,
jsem však jak polštář s paměťovou pěnou..
Tvůj otisk na mé duši zůstává a pálí
tím palčivěji, čím víc se ta Tvá od mé vzdálí.

Čí horké ruce setřou ze mě jako pel,
jak pestrý prášek motýlům ze křídel,
Tvou vůni.. a z očí odraz Tvojí tváře?
Krvavé otisky prstů něžného žháře...

Snadno strháváš mě do propasti ... a tak prudce.
Konečně zastavit zběsilé bušení svého srdce.
Tvé doteky však cítím bez přestání...
Tvůj dech na mé kůži je jako tetování.

U rybníka

Přelétl nad střechami černých čápů pár,
v křídlech svých z per snů vodopád
plný fantazie, něžných her a čar,
ta pírka pak snášela se do zahrad.

Několik poslů z hebkých perutí
sneslo se i k našemu rybníku
a párek bílých labutí
zvolilo malou okliku.

Na všem tom peří třpytily se kapky
jak lesklý poklad perlorodky,
na tmavou hladinu házeli jsme žabky
hladkými oblázky z rozhoupané loďky.

Pak ke břehu jsme vpluli tiše do rákosí,
lehli si na záda a šeptali si jako malí,
nevadilo, že jsme od písku a bosí,
s očima dokořán na nebi hvězdy počítali....

Voda

Vítr laská vodu něžně, jak jen Ty to umíš,
když na chviličku Tvoje prsty zbloudí...
Hladina zlehka čeří se a šumí
a dole u dna temné proudy proudí.

Prsty Tě hladím v podkolenní jamce,
slzy spadnou do vody a rozplynou se do nicoty,
před procházkou stezkami mé duše
zapomněl jsi vyzout zablácené boty...

Mraky potichu se svým odrazem splývají,
objímám kolena a do krve si koušu ret..
letět tak s nimi.. poslouchat, co zpívají,
rozplynout se jak slza a nikdy se už nevracet...