Kouzelný koberec

Sedíme tiše za stolem,
občas můj pohled Tvoji tvář pohladí,
tajemství je naším údělem,
pouhá Tvá přítomnost mé struny naladí.

Oči mi těkají, namísto předkrmu
pár sladkých slůvek spolkneme,
smějem se, já vlasy z očí odhrnu,
ubrouskem potom úsměvy setřeme.

Zatímco skrýváme rozpaky
a skláníme se nad polívkou,
na kouzelném koberci plujeme nad mraky
jak Aladin se svojí dívkou...

Sny

Já vím, že nikdy nevystoupím
                  na nejvyšší horu
a nikdy nepřepluji oceán
možná je to tím,
              že věřím na pokoru
snad mám unavené nohy
              snad jen malý plán.
A já bych tolik, tolik chtěla
obletět svět pomaličku
jako sametová včela
a v každé zemi kouknout
                    pod pokličku
na rovníku shrnout
                   vlasy z čela
a zastavit tam
                   na chviličku.
Ach, nechat si tak narůst
na lopatkách peří
zamávat křídly
                    jako Ikaros
bylo by zas léto
           na které tak věřím
a já bych měla sluncem
                   pihovaný nos.
Ba ne, k čemu peří?
Já mám v srdci křídla
těmi vzdálenosti měřím
a ta křídla
             zanesou mě
k babičkám na povidla....

Noční let

Pod stříbrnou vlajkou měsíce
poplujem spolu pod hvězdami,
chci vidět těch světel tisíce
jak lampionů poskládaných v origami.

Až ztichlým vesmírem se proletím,
a v Mléčné dráze vykoupu se nahá,
v souhvězdí Malého psa svou hvězdu pozdravím,
maličkou hvězdu, jenž rozzářit se zdráhá.

Pak ještě stovky cest mám v mém letovém plánu,
až přijde čas, skloním hlavu a řeknu jenom: "Dík",
mosazným klíčem zamknu nebeskou bránu,
teprve potom pověsím svá křídla na hřebík.

Konec anděla

V mém pokoji s modrou vázou
se zastavil strojek v hodinách
a venku v kapkách deště váznou
slzy jak perly, jako hrách.

Proč lidé lásku zavírají
do krásných prázdných definic?
Láska je svět, ve kterém dech se tají
a oni chtěli by ji zamknout do krabic.

Neumím definovat vášeň, lásku,
to modré cosi, pro co umírám,
ta něžná křídla od žluťásků,
to, co mi srdce rozdírá..

Vtom anděl uviděl, že láska není,
že klam jen jeho duši plení.
Hodiny stály na pár chvil
a s nimi... celý svět se navždy zastavil.

Večerní přání

Nahoře černé mraky
smekají svoje buřinky
a hvězdy jsou tam s nimi taky
- slaďoučké jako hrozinky.

Sedí si pevně v těstu z nebe
s příchutí vlašských oříšků,
ani k ránu je nezazebe,
září si ze svých pelíšků.

Obloha ještě není celá černá
jak čokoláda, jako tér,
pár veršů a do snů kopu přenádherna
posílá anděl - amatér.

Jeřabiny

Slunce dnes vyšlo si nalehko bez svetru
Našla jsem pírko ztracené ve větru
Chytla jsem toho zoufalce za letu
Život můj se mnou hraje si ruletu.

Láska, ta královna, stařenka unavená
Sedla si u cesty
Když jsem šla kolem, strhla mě na kolena
Přes moje protesty

Srdce mi pro Tebe sladce krvácí
Však vím, jak láska snadno se vytrácí
Než zvednu své oči od novin
Opadne Tvůj cit jak korálky jeřabin

"Ty hloupá, nezoufej, je to dar"
I když mi zbude jen řádků pár...
Jednou si budu číst Tvoje dopisy
Polibky z dálky - ze kdysi...

Rána

Sedáme spolu za svítání
tiše nad vonící kávou
šálky nás hřejí v dlaních
a rána voní travou

Jitra s Tebou jsou plná kouzel
v zahradě tančí víla
dívám se do Tvých očí dlouze
s nikým bych neměnila