Sídliště

V noci
        bez Tebe
otevřu okno dokořán
ať slyším chodit
        kapky po římsách
nad sídliště se
        vznesl kormorán
už dávno přišel jeho čas
pták snů vzlétne
        vždycky po večeři
pak jeho křídla
        dotknou se Tvých řas
pohladí Tvoje víčka
        a načechrá si peří
na němž se třpytí
        vůně cizí země
a ten pták cítí,
        ten pták věří,
že ve Tvém snu jsem já,
že jsem tam s Tebou
a Ty
        dotkneš se mě...

Jaro

Zima už troubí k ústupu,
když v háji trhám petrklíče,
jaro se vznáší ve vzduchu,
děti si venku hází s míčem.

Všechno se v slunci tetelí,
sousedů kluk mlsá polárku
a dva milenci nesmělí
vtančili spolu do parku.

Příroda křičí: "Jaro přišlo k vám!"
a já teď náhle nevím...
Ač pod oknem mi kvete rudý tulipán,
nevím, proč na srdci cítím divnou tíhu,
jako když vlaštovky odlétají k jihu.

Hledání

Blýská se na časy
déšť barvy odplavil
v klubíčku nejistot
v tomhletom počasí
snažím se ze všech sil
vyhledat světlý bod.

Jestli mi rozumíš
v mém smutném tápání
dej mi nějak znamení
třeba jen na chvíli
     peříčko holubí
vtiskni mi do dlaní...

Když mi scházíš

Když mi scházíš,
po kapsách nosím pilulky zapomnění.
Polykám po hrstech ty malé bobulky
a k ničemu to není.

Tiše si střádám slovíčka - malé kapky,
abych je pršela jako déšť do Tvých uší,
až budem spolu. Však náhle vyschne mi v krku,
když zašeptáš, že mi to sluší.

Čápi

Kroužili pod nebem, kroužili
dva sametoví černí čápi.
Mávám jim vzhůru na pozdrav
a oni, zda prý mě něco trápí...

Povídám, závidím vám,
vám, čarokřídlým ptákům,
křídly se něžně smíte dotýkat
a létat spolu k mrakům...

Já dotknout se Tě nesmím,
smím jen na ztvrdlé zemi stát,
dívat se za černými čápy,
mít zmrzlé prsty, čekat listopad...

V klíně

Píšeš si něco v telefonu,
já se Ti schoulím do klína
a po tom celodenním shonu
s Tvými prsty ve vlasech... usínám.

Vzdušné zámky

Ve dne pod stejným sluncem žhavým,

v noci pod tajemnými hvězdami, 

já vzdušné zámky na břehu si stavím,

Ty pod napnutými plachtami.

S večerem smutek mě přepadá,

jsi pro mě veliká záhada.

Hebké rty voňavé po moři...

čekám, až mé srdce pokoříš.

Čekám tu na břehu schoulená

až obejmeš pevně má ramena

zády se opřu o Tvou horkou hruď

jen prosím, ještě chvíli se mnou buď.....