Ukolébavka

Anděl spal dnes na hladině
oceánu Mléčné dráhy,
přikrývkou mu hvězdy byly,
hřály a on spal tam nahý.

Kolébal ho jemný vánek,
oblékl ho do peří,
trochu pírek slétlo na Zem,
smutný ten, kdo nevěří.

Bohové

Bohové vrhají kostky
v nejnepříhodnější čas,
zda chceme býti hráči,
neptají se nás.

Z vězení vypouštějí lásku,
která ničí nebo tvoří,
mnohá srdce zmítaná
tou láskou choří a mnohá hoří.

Tak vrtošivý vítr zanesl ji k nám,
je tady, zastavil se čas.
Plamen srdce chvěje se
a potom zase hoří v nás.

Sněžení

Vločky dnes něžně mrholí,
každá je jiná docela,
padají na chodník a taky do polí,
v každičké jedné je přání anděla.

Lidé k nim tváře zvedají,
snad poselství v nich tuší,
vločky jim na řasy sedají,
každému plní sny a moc jim sluší.

Hodinky

Sametová noc je tichá
i budík jenom zlehka dýchá
a netopýři ke startu připraveni
vyšlou signál, čekají na znamení.

Dnešní noc sladká je jak pralinky,
nekončí, snad zapomněla hodinky.
Měsíc se usmívá jak dortík z marcipánu,
obloha plná hvězd jak žlutých tulipánů.

Strážný anděl

Když anděl síly ztrácí,
když k ránu do světa se vrací,
ve kterém nic ho nečeká,
někdy se stane, že potká člověka

Očima zamrká a řasami
rozvíří vzduch nad jejich hlavami,
jejich pohledy se potkají,
beze slov spiklenecky šeptají

Anděl pak přestane se bát,
můžou se spolu smát a hvězdy počítat
a člověku může stát se údělem
andělu býti strážným andělem :)

Polibek

Andělům souzena tělesná láska není
neznají sladkost políbení
znají však lásku, kterou častokrát
duší se na dálku smějí dotýkat.

Když anděl člověka v myšlenkách políbí
svou pomoc navždy tak přislíbí
v jediném polibku spolu pak vzlétnou
aniž se kdy jejich rty střetnou.

Kouzlo

Kouzelnou hůlku má
bloudí s ní po hvězdách
ta bytost tajemná
ve vlasech hvězdný prach

Snad jednou, znavený
svou cestou, klidu se naučí
vesmírné zahlédne znamení
anděla vyhledá, usne mu v náruči

Zůstane v objetí světelné roky
načerpá síly, jež mají jen vyvolení
až k hvězdám dalekým stočí své kroky
čeká ho okamžik překvapení

Zatímco spal, zmizelo kouzlo navždy
hůlka je prach, on zmatek má ve tváři
prstem se dotkne pohaslé hvězdy
ta pod jeho dotykem náhle se rozzáří