Smráká se

 

Smráká se

zvon zpívá hluboce do dálky

dny s Tebou

jsou pestrobarevné korálky

Usmívám se, když usínám

jsi jako míchaná zmrzlina

Do tmy

až na dřeň shořet

a zlomit srdce větru

překročit bludný kořen

marně tápat k světlu

uvnitř mne propast 

ze které mám závrať

v blátě dní po pás

bez nároku na návrat

nevidím přes ledové závěje

do tmy křešu jiskru naděje

Svítání...

 

z večera sklenka nedopitá

všední život skřípe za oknem

venku opatrně svítá

zlatý déšť v zahradě omokne 

kapky jsou krajka do pavučin všitá

o parapet se lokty opírám

pokaždé žasnu a tiše vítám

kouzlo deštivých rán...

Počátek

 

Na počátku světa

ve vzduchu voněla máta a naděje

noc horká po kometách

vesmírného prachu závěje

všechny hvězdy byly na nohou

a gondola měsíce plula oblohou

My byli při tom, Tvá tichá věta

polibek na rameno

tenkrát na počátku světa

šeptal jsi moje jméno

snad někdy si vzpomeneš

bylo jen málo biografů a padal déšť