Den štědrý

V krajině zvonky vyzvání

vzduch provoněný čekáním

Až střechy pocukruje sníh

omrznou rýmy na básních

Vločky nám zatančí pod mraky

dít budou se vánoční zázraky...

Polibek do ztracena

Posílám do noci polibek

proklouzne skrz otevřené okno

touží se rozletět do dálek

oblaků zlehka se dotknout

polibek schovaný v kapkách

v nádechu, v tichu mezi slovy

zatančí milencům na řasách

o svých snech potichu jim poví

propluje větrem, překoná zemskou tíž

vystoupá vysoko, ještě výš, 

až do míst, kde se hvězdy rodí

teprve tam se osvobodí...

Kvetení

Kvetu v Tvé náruči 

květina popínavá

kvést jsi mne naučil 

minulým dnům mávám

a je mi do zpěvu

Tobě se navždy vzdávám

v pohledu, v polibku, v úsměvu...

Hudba noci

 

Čas uspal den a zhas

teď má nás zcela ve své moci

za této chvíle plné krás

kdy svět tančí jen pro nás

ten lesk a třpyt a hudba noci

štěstí svítí zpod Tvých řas

v notové osnově psané krasopisně

nesměle když úsvit přihořívá

stanu se s Tebou nádhernou notou písně

kterou noc tiše zpívá...

Žít

Pouhými nájemníky

jsme v našich životech 

jak v domě, kde vržou kliky

kde tajíme svůj vlastní dech

v marnosti zaboření po kotníky

Kde skrývá se touha srdce uzdravit?

Zvedá se vítr, pokusme se žít!

Někdy se ptám

 

Jsem ta, která neutíká z boje

a někdy se ptám

jestli Tvé srdce bije tak rychle jako moje 

když potichu šeptám

své "miluji Tě"...

Někdy se ptám, když moje oči odráží se ve Tvých

když mám svou ruku v Tvojí ruce

jaké by bylo vrátit bezstarostné dětství

mít zase nezraněná srdce

jak malé dítě...

Zloději

Tvé oči - zloději - ovládají um

kdykoliv spočinou na mých rtech

hravě mě oloupí o můj dech 

snadno mě připraví o rozum

V takovém pohledu tuším

a nic jiného nevnímám

že nehledíš na mě očima

díváš se na mě svou duší

Nádraží

 

Po kolejích dojít jen co noha nohu mine

na malé venkovské nádraží, voní loučením 

všechen čas tady jak mraky plyne

horký dech slunce cítit na pažích

usednout do stínu starého ořechu

nechat svět za zády a prstem kreslit do oblak

poslouchat léto, poslouchat bez dechu

dnes nechat odjet vlak...

Tramvaj č.22

 

V tramvaji číslo 22 tiše sněží

je večer, svátek Kateřin

řidič se těší do peřin

beze slov volá na čtyřspřeží

třpytivé vločky zvolna tají

na řasách cestujících

na zrůžovělých lících

vysoké dámy s hranostaji

za okny v svitu měsíce siluety věží

a v tramvaji číslo 22 tiše sněží...

Překročit řeku

Řeka času mezi námi

mezi námi dva životy

melodie za řasami

neohlíží se na noty

zní nekonečnou touhou

být s Tebou na věky věků 

mé srdce míří dlouho 

překročit tu řeku...

Jít

 

Vůně jak prsty do vzduchu se vplétá

v trávě si tiše povídají brouci
na louce kolem rosa rozesetá

pokaždé pohled dech beroucí

Vykasat sukni a bosá jen tak jít

až někam na druhý konec světa
a nebo prostě jenom vyrazit 

za Tebou doprostřed loňského léta...

Pod povrchem

 

Rozčísnu hladinu - vhodím kamínek

zmizí hned na dně hladkých vod

zaslechnu tichý šramot vzpomínek

které se hlásí o život

Pod kůrou stromů proudí míza

myšlenky skryté pod povrchem slov 

v myšlenkách láska - síla ryzá

naše sny nevetkané do osnov

Pod sněhem zkřehlá půda čerpá sílu

z hlubin zakrytých vloček třpytem

a vesmír probouzí v každém bez rozdílů

pod povrchem myšlenek poklady skryté

Pohádky

 

Příběhům o dobrém a zlém

se říká dětské pohádky

o rusalkách pod jezem

o šatech pro princezny z látky

jiskřivé jak obloha plná hvězd

či vílách v sukni z okvětí
osudy necháme se nést

pohádky jsou k uspávání - pro děti

k poznání, co smutné je, co veselé

snad jsou tu, aby probudily dospělé...

Řeč

 

Naše řeč vymyšlená

jen pro dnešní noc

jsem jako dítě, jsem žena

chci víc, chci moc

Dýchat pro někoho

nebýt dokonalou

Tou řečí říkat mnoho 

a mluvit přitom málo

Ve snu

 

Usínám. Na příkrém břehu snů

cosi mne uchopí, náhle vzlétám

a ještě nevím, co dnes naleznu

obloha souhvězdími poseta

Sny jsou částí životů, částí nás 

doba, kdy vidíme vůně a tóny

kdy nemají nad námi moc ani čas 

ani přírodní či lidské zákony

Takový den

 

Hlavou v oblacích. Mám "toulavou"

malý okamžik zastavil se v pohybu

jakoby anděl mi prolétl nad hlavou

v náznaku souhlasu, v náznaku příslibu

Za víčky štěstí, v uších hudbu snovou

neohlíží se na noty

duše má barvu karmínovou

a vítr hraje na ploty

Probuzení

 

Probouzíš vášně starých časů

které jsem nedoufala, že se vrátí

Našly si ke mně neobvyklou trasu

neudržím je dál na opratích

V mém srdci zabíráš další území

i jen svým prostým: "Stýská se mi"

Psaní srdcem

Píšu Ti psaní

píšu za soumraku

za Tebou spěchá 

po mostu z mraků

Ohřej je v dlaních

pošta je malý rituál

jenom pár slov

jak sis kdysi přál

Řekl´s: Co cítíš, napiš na obálku

otisk rtů... nelep známku...

Klíč

Jsi klíč, zdá se...
otvíráš dveře jiných světů
dáváš smysl  kráse
ač nevyslovíš větu

Beze slov šeptáš do mých uší

podmanivým hlasem

a náhle vidím, tuším

že tím světem... já jsem